Principem funkčnosti inhibitoru koroze je reakce složek inhibitoru s kovem, kdy se na povrchu kovu vytvoří ochranná vrstva. Reakcí složek inhibitoru s povrchem železa vzniká specifická ochranná vrstva tzv. magnetit (oxid železnato-železitý). Tato ochranná vrstva magnetitu je obvykle složena ze dvou vrstev – spodní, která je pevně přichycena k povrchu a horní, která má volnější strukturu. U horní, volnější ochranné vrstvy může dojít k tomu, že se částečky této vrstvy začnou vlivem proudění provozní vody uvolňovat.
U inhibitorů obsahujících složku molybdenan se může stát, že je tvorba ochranné vrstvy doprovázena také zabarvením provozní vody. Zabarvení je způsobeno vznikem a uvolňováním krystalků železnatých solí molybdenu. Tyto krystalky jsou jen velmi malé (řádově <1µm) a neměly by tvořit nežádoucí nánosy. Provozní voda může mít barvu odstínu od světle žluté až do tmavě hnědé. Zabarvení vody tedy není znakem poškození kovů v systému nebo korozního procesu, ale jedním z dokladů, že probíhá tvorba a stabilizace ochranné korozní vrstvy.
Uvolňování částic volnější struktury ochranné vrstvy je dočasný jev, která provází u železa tvorbu ochranné (pasivační) vrstvy. Délku tvorby ochranné vrstvy ovlivňuje, kromě jiného, provozní teplota. Čím je teplota provozní vody vyšší, tím rychleji tvorba ochranné pasivační vrstvy proběhne. U nízkoteplotních provozů se doba pasivace může pohybovat mezi 3-6 měsíci, u provozů s provozní teplotou nad 80°C může být proces pasivace dokončen již během 2 týdnů.
Uvolněné částečky lze velmi snadno z provozní vody odstranit, a to pomocí magnetického mechanického filtru. Uvolněné částečky mohou být magnetické i nemagnetické. Instalací magnetického mechanického filtru s filtrační vložkou o jemnosti 100 µm (mikronů) je zajištěno zachycení a odfiltrování jak magnetických, tak i nemagnetických nežádoucích složek z vody. Proto je doporučováno, a některými dodavateli komponent pro topné a chladicí systémy i vyžadováno, instalovat magneticko-mechanický filtr, který tyto uvolněné částice z provozní vody odstraní.
Aplikace přípravků proti korozi
Korozí je obecně chápán destruktivní výsledek chemické nebo fyzikálně-chemické reakce mezi materiálem a prostředím. V oblasti topných a chladicích systémů dochází ke korozní degradaci kovových konstrukčních materiálů převážně ve vodním prostředí a koroze zde má převážně elektrochemický charakter. Povrch kovu je rozdělen na anodická a katodická místa, na nichž probíhá odděleně korozní reakce.
Inhibitory koroze jsou látky nebo směsi látek, které jsou i v nízké koncentraci schopné zabránit vzniku korozních procesů nebo je minimalizovat. V závislosti na druhu inhibitoru je využíván jeden nebo více mechanismů antikorozní ochrany.
Ideálním inhibitorem koroze je tzv. směsný inhibitor, který zabezpečí antikorozní ochranu ve více rovinách. Protože oběhové topné i chladicí soustavy obsahují různé kovy, musí být použité inhibitory vhodné pro všechny uvažované kovy v soustavě. Normou ČSN EN 14868 je doporučeno přednostní použití inhibitorů, které působí jak anodicky, tak katodicky. Inhibitory mohou obsahovat také adsorpční a filmotvornou složku.
Anodické inhibitory jsou schopné vyvolat pasivaci kovu (reagují s kyslíkem za tvorby ochranné vrstvy, která má oxidický charakter) nebo reagují s povrchem kovu za tvorby ochranné vrstvy, která je tvořena z větší či menší části produkty reakce inhibitoru s povrchem kovu.
Katodické inhibitory deaktivují katodická místa korozní reakce tvorbou nerozpustných sloučenin. Vznikne tak kompaktní přilnavá vrstva, která brání difúzi kyslíku a elektronů.
Pro ochranu kovových částí systému je vhodné použít přípravek, který působí jak anodicky, tak katodicky. Nejvhodnějším inhibičním přípravkem je pak takový, u kterého lze kromě anodicko-katodické funkčnosti snadno změřit jeho koncentraci v provozní vodě. Tím lze kdykoliv zjistit, zda-li je systém dostatečně ochráněn a v případě poklesu koncentrace pod minimální hladinu, přípravek doplnit.
Ochranné a čistící přípravky pro topné systémy bytů a rodinných domů v sortimentu AV EQUEN – ZDE.
