Mít vlastní zdroj vody v podobě studny nebo vrtu je zejména v dnešní době velká výhoda. Vaše voda je vždy čerstvá a nemusíte za ni platit. Avšak aby se studna nestala namísto levného zdroje vody zdrojem starostí a zdravotního rizika, musí se o ni adekvátně pečovat a pravidelně kontrolovat parametry vody.
Z údajů Státního zdravotního ústavu (SZÚ) vyplývá, že pro necelých 10% obyvatel České republiky jsou stále hlavním zdrojem vody domovní nebo veřejné studny. Mnoho lidí dále využívá studniční vodu na chatách a chalupách. Podle posledních známých publikovaných odhadů bylo v roce 1989 v Česku přes 750 tisíc domovních studní a skoro 20 tisíc veřejných studní. V současné době jsou tato čísla zcela určitě mnohem vyšší.
Bývaly doby, kdy byla voda ze studní symbolem kvalitní vody a lidé jí dávali přednost před vodou z kohoutku. Bohužel už to docela dlouho neplatí, jak opakovaně ukazují rozbory (nejen) ve vodohospodářských laboratořích. Během roku kvalita vody ve studních kolísá, a to například v závislosti na intenzitě zemědělského hospodaření nebo podle počasí (sucho, jarní tání, deště…). Kvalitu vody ve studních a vrtech je nutné pravidelně kontrolovat. Optimální je celková kontrola studny dvakrát do roka, na podzim a na jaře.
Podle statistik voda ve více než 90% studní dlouhodobě neodpovídá hygienickým požadavkům, a to nejméně v jednom ukazateli. Nejčastějšími problémy představují nevyhovující mikrobiologické ukazatele, překročené limity dusičnanů a limity pro hodnotu zákalu a železa. Spousta majitelů studní však o kvalitě vody ze své studny nic neví.
Studny pod vlivem prostředí
Studna rozhodně není izolovaným útvarem. Představuje organickou součást přírody a našeho životního prostředí. Právě voda ze studní jako velmi citlivý indikátor vypovídá o tom, jak se společnost chová k životnímu prostředí.
Studna nebo vrt, stejně jako každá vodohospodářská stavba, potřebují pravidelnou kontrolu a údržbu. Rozhodně je na místě po provedení opravy či výměny čerpadla nebo potrubí. Stejně tak po zemních pracích či jiných rizikových činnostech v jejím okolí, které by mohly negativně ovlivnit podzemní vody. Jasným indikátorem nutného rozboru vody je náhlá změna barvy, chuti nebo zákalu. Kvalita studniční vody zaslouží vaši pozornost i po intenzivních deštích, tání sněhu nebo po dlouhodobém suchu spojeném s poklesem hladiny spodních vod.
Při posuzování kvality vody je vhodné se řídit požadavky na kvalitu pitné vody dle vyhláška č. 252/2004 Sb. Tento předpis není sice pro soukromé domovní studny závazný (na rozdíl od studen, které jsou využívány ke komerčním činnostem), ale při posuzování kvality studniční vody se k němu přihlíží.
Je studniční voda pitná?
Při hledání odpovědi na tento zásadní dotaz se neobejdeme bez provedení rozboru a vyhodnocení mikrobiologických, biologických, fyzikálních, chemických a organoleptických ukazatelů vody. Celkem je ve výše zmíněné vyhlášce uvedeno více než 60 ukazatelů jakosti, které je nutné u pitné vody pravidelně sledovat.
To ale neznamená, že by uživatelé studny neměli být opatrní. Ať už je voda využívána jako pitná, užitková nebo k závlaze, vždy je dobré vědět, zda voda neobsahuje látky, které by mohli být jakýmkoliv způsobem škodlivé. I když se voda ve skleničce zdá být čistá, můžou se v ní nacházet látky, které pouhým okem nepostřehnete. Tím, že pijete neotestovanou vodu, se proto vystavujete problémům, které bohužel mnohdy nekončí u průjmu a horečky.
Pro použití studniční vody nebo vody z vrtu jako pitné je třeba se zaměřit zejména na obsah mikroorganismů, obsah dusičnanů, dusitanů a dalších dusíkatých látek a také na zápach, zákal, zabarvení. Podceňovat nelze ani obsah kovů, celkovou tvrdost vody, hladinu pH a další paramenty, které plynou z umístění studny. Blízké pole může být zdrojem pesticidů, ze silnice se mohou do studny dostat těžké kovy apod.
Nároky na použití studniční vody pro závlahu a užitkové účely v rámci domácnosti jsou samozřejmě nižší, přičemž sledují zejména eliminaci či úpravu těchto parametrů: obsah mikroorganismů, zabarvení, zákal, zápach, pH, obsah kovů, obsah nerozpuštěných látek a rozpuštěných látek.
Studniční voda a legislativa
Lidé se občas mylně domnívají, že si na vlastním pozemku mohou vybudovat bez povolení studnu a vodu z ní libovolně používat. Povrchové a podzemní vody ale nejsou předmětem vlastnictví a nejsou součástí ani příslušného pozemku, na němž se vyskytují. Kromě toho je užívání studny podmíněno její kolaudací podle stavebního zákona.
Vlastník studny má povinnost udržovat studnu v takovém stavu, aby nedocházelo k ohrožování osob, majetku a chráněných zájmů, kam zahrnujeme i ochranu kvality podzemních vod. Kvalita vody a povinnosti spojené s hospodařením s vodou ze studní a vrtů se v současné době řídí zejména vyhláškou č. 252/2004 Sb a též normou ČSN 75 7143, která řeší jakost vody pro závlahu. Zmíněné problematiky se dotýkají také normy ČSN 75 7221, která klasifikuje kvalitu povrchových vod, a ČSN 75 5115, jež se věnuje jímání podzemní vody.
Jak upravit studniční vodu?
Jestliže se studna nečistí a neudržuje, vzniká vysoké riziko kontaminace a zničení čerpadla. Obdobně je tomu i u vrtané studny. Postupem času se v ní na dně začne tvořit vrstva kalu. Ten může časem ucpat nátok a omezit tak správnou funkci vrtu. Odborníci proto doporučují studny nechat vyčistit zhruba každých 5 až 7 let.
Tato hrubá očista čerpadla samozřejmě negarantuje očekávanou jakost studniční vody nebo vody z vrtů. Bez moderní filtrace se neobejde užitková voda pro zahradní účely a využití v domácnosti pro praní, mytí nádobí či splachování na toaletách. Nutností pak je pro zajištění parametrů pro vodu pitnou.
Kvalitní filtry a úpravny naleznete v portfoliu společnosti AV EQUEN v rámci produktové řady NATURALIS. Odstraňují mechanické nečistoty, jako je listí, rostlinný materiál, zbytky různých živočichů (hmyz, žížaly), kal, zeminu, kameny či kousky betonu dopadané ze skruží. Dále eliminují nežádoucí senzorické vlastnosti (zápach) a snižují obsah nežádoucích látek (např. železo, mangan). Likvidují choroboplodné zárodky, biologické bujení, řasy a nebezpečné bakterie, k nimž náleží Escherichia coli (E. coli), Koliformní bakterie, Enterokoky, bakterie rodu Legionella, sirné, železité nebo nitrifikační bakterie.