V přírodě se vyskytující voda, ať již podzemní či povrchová, která byla odpradávna používána k pitným účelům, není nikdy chemicky čistá voda, ve smyslu H2O. Jaké jsou základní fakta o tvrdosti vody?
Vodu lze obecně popsat jako směs ve vodě rozpuštěných plynů a látek anorganické i organické povahy. V závislosti na místních geologických podmínkách se setkáváme s vodami velmi odlišného složení. Nejznámějším a hlavním zástupcem přirozené anorganické složky je ukazatel tzv. tvrdosti vody. Obecně se tvrdostí vody rozumí koncentrace všech vícemocných kationtů kovů alkalických zemin, což je zejména množství vápníku (Ca) a hořčíku (Mg).
Voda se hovorově rozděluje na měkkou a tvrdou, ačkoliv rozdělení vody podle tvrdosti má více možností. Rozdělení vody na měkkou a tvrdou pochází z konce 18. století, kdy bylo pozorováno, že pokud je zelenina vařena ve vodě s vysokým obsahem vápníku a hořčíku, zelenina zůstává delší dobu tvrdá. Tvrdost vody se uvádí v jednotkách mmol/l, často se však používají i starší jednotky jako stupně (°N), německé (°dH) nebo francouzské (°fH) stupně.
Stupnice tvrdosti vody:
| mmol/l | °dH | |
| velmi měkká | 0 – 0,7 | 0 – 4 |
| měkká | 0,7 – 1,3 | 4 – 7 |
| středně tvrdá | 1,3 – 2,1 | 7 – 12 |
| dosti tvrdá | 2,1 – 3,2 | 12 – 18 |
| tvrdá | 3,2 – 5,3 | 18 – 30 |
| velmi tvrdá | > 5,3 | > 30 |
